Fakta
V oblastech se znečištěnějším ovzduším lidé s onemocněním covid-19 umírají častěji než v méně znečištěných oblastech, uvádí vědecké studie.
Na vině je znečištění ovzduší mikroskopickým prachem (PM2,5), které je ve velkých množstvích produkováno zejména spalováním uhlí a motorové nafty. Vědci z Harvardu odhalili, že nárůst dlouhodobého vystavení částicím PM2,5 o 1 μg/m3 vedl v USA k 8% nárůstu smrtnosti v souvislosti s covid-19 (1). Vědci v Birminghamu pak na základě jemného vzorku na úrovni nizozemských regionů došli ke 13 - 16,6 % nárůstu smrtnosti při dlouhodobém vystavení částicím PM2,5 o 1 μg/m3, a to jak ve městech, tak méně obydlených rurálních oblastech (2).
(1) Wu, X., Nethery, R. J., Benjamin, M., Braun, D., Dominici, F.
(2020). “Exposure to air pollution and COVID-19 mortality in the United States: A Nationwide
cross-sectional study”, medRxiv, preprint. doi.org/10.1101/2020.04.05.2005450202
(2)
Cole, M., Ozgen, C., & Strobl, E. (2020). “Air Pollution Exposure and COVID-19”, IZA
Discussion Paper No. 13367, Dostupné na SSRN:
Přes 60 % obyvatel žije v oblastech, kde jsou (alespoň u jedné škodliviny) překračovány zákonné limity pro obsah znečištění v ovzduší (3).
Ovšem přísnější mezinárodně doporučený hygienický limit Světové zdravotnické organizace pro koncentraci nebezpečného jemného prachu u nás splňují jen odlehlé lokality na Šumavě a několika dalších místech. Situaci zhoršují i klimatické změny a dlouhá období sucha a s tím související zvýšená prašnost a produkce ozonu, které řešeny nejsou.
(3) V roce 2018 (nejnovější zveřejněná data) to bylo 75 % obyvatel. V roce 2017 to bylo přes 60 %. Zpráva o životním prostředí ČR 2018 (nejnovější zveřejněná) - str. 53 zde:
Kvůli znečištění ovzduší v ČR předčasně každý rok zemře
10 000 lidí (4).
Znečištění mikroskopickým prachem, škodlivými plyny či těžkými kovy a organickými sloučeninami způsobují onemocnění srdce a cév, onemocnění dýchacího ústrojí či zhoršují potíže astmatiků (5). Rtuť má vysoce toxické účinky na nervovou soustavu. Má schopnost prostupovat placentou a negativně ovlivňovat vývoj mozku ještě nenarozeného dítěte v těle těhotné ženy. Benzo[a]pyren (B[a]P) má schopnost přetrvávat v prostředí, kumuluje se ve složkách životního prostředí včetně živých organismů a má toxické, mutagenní i karcinogenní vlastnosti.
(4) Air Quality in Europe 2019 - str. 68 zde:
(5)
Yang, J. et al. (2020). “Prevalence of comorbidities and its effects in patients infected
with SARS-CoV-2: a systematic review and meta-analysis”. International Journal of Infectious
Diseases, 94, 91-95.
Česká republika patří mezi země s největším spadem rtuti
na čtvereční kilometr v Evropě. 55 % tohoto spadu pochází ze zdrojů na území České
republiky (6).
ČR patří paradoxně i do desítky zemí, které nejvíce přispívají ke znečištění Baltského moře rtutí, sice daleko méně než Polsko či Německo, avšak je jediným znečišťovatelem, který neleží přímo u moře (7).
V porovnání s EU vykazuje Česká republika jedny z
nejvyšších koncentrací prachu i karcinogenních látek.
V ČR jsou překračovány denní i roční koncentrace mikroskopického prachu (PM10) dokonce i na pozaďových měřicích stanicích, což je v rámci EU smutné unikum. Obyvatelé ČR jsou zároveň na pátém místě v míře vystavení znečištění nejvíce nebezpečné části mikroskopického prachu (PM2,5), což zásadně nepříznivě ovlivňuje jejich zdravotní stav a zapříčiňuje a zhoršuje respirační, kardiovaskulární a onkologická onemocnění. ČR má rovněž čtvrté nejvyšší koncentrace jedovatého přízemního ozonu (8).
Nejvíce škodlivin pochází z lokálních topenišť, uhelných
elektráren a tepláren.
Hlavními zdroji znečištění v celé ČR jsou lokální topeniště (zejména ta na uhlí, produkují 98 % rakovinotvorných látek a jsou jedním z hlavních zdrojů prachu), uhelné elektrárny a teplárny (hlavní zdroj látek, z nichž vzniká prach až v ovzduší, a látek, z nichž vzniká přízemní ozon, a také hlavní zdroj rtuti a oxidu uhličitého). Doprava je dominantním zdrojem znečištění ve velkých městech (zejména v Praze a Brně). Průmyslové podniky mají v konkrétních lokalitách dominantní vliv a plošně jsou hlavním zdrojem těkavých organických látek. Zemědělství (chov hospodářských zvířat a aplikace minerálních dusíkatých hnojiv) je hlavní příčinou znečištění čpavkem. Nezanedbatelným zdrojem znečištění ovzduší je přenos ze zahraničí (zejména z Polska), ale také do zahraničí (zejména do Německa).
Znečištění nás stojí daleko více, než si
připouštíme.
Omezování znečištění ovzduší bývá spojováno s finančními náklady (na moderní technologie a čistší paliva) či omezeními s ekonomickým dopadem. Často se však opomíjí, že je to právě znečištění ovzduší, které způsobuje rozsáhlé ekonomické škody – zejména tím, že poškozuje zdraví a zvyšuje tak náklady na zdravotnictví. Zvyšuje náklady a snižuje příjmy domácností a státu a snižuje zisky firem vyšší nemocností a pracovní neschopností. Podle výpočtů ekonomů z Univerzity Karlovy způsobovaly české uhelné elektrárny před deseti lety škody ve výši 51 miliard korun ročně (9). Mezitím elektrárny znečištění snížily, ale je nutné předpokládat, že se škody stále pohybují v desítkách miliard korun. Podobně velké či větší náklady jsou samozřejmě spojeny se znečištěním z lokálních topenišť či dopravy.
(9) Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy (2012): Měrné externí náklady výroby elektrické energie v uhelných parních elektrárnách v České republice.
Uhlí mění klima.
Uhelné elektrárny a teplárny produkují 47 % tuzemsky vyrobené elektřiny, přičemž jsou zodpovědné za 88 % ročně vyprodukovaných emisí skleníkových plynů z výroby elektřiny (10). Změna klimatu přitom přináší také přímé dopady na zdraví (například vlivem větších veder) a nepřímo také zvyšuje počet letních smogových situací (vznikajících při znečištění oxidy dusíku a výskytu slunečných horkých letních dnů).
(10) Fakta o klimatu. Elektřina v ČR: výroba, spotřeba a emise.
Konec uhlí neznamená konec elektřiny.
Elektrizační soustava může v roce 2030 bezproblémově fungovat bez znečišťujících uhelných elektráren a s dvojnásobným množství obnovitelných zdrojů (11). Doložilo to podrobné modelování soustavy od renomované konzultační společnosti Energynautics. Model zkoumal fungování sítě v 15minutových intervalech po celý rok, takže postihl například denní špičky spotřeby či propady výroby z fotovoltaiky v noci či v zimě. V roce 2030 ještě počítá s provozem několika uhelných tepláren. Právě teď máme navíc unikátní šanci nastartovat přebudování naší energetiky díky novým fondům EU, jako je Modernizační fond a Fond pro spravedlivou transformaci.
(11) Schierhorn, P. (2018). “Czech Power Grid without Electricity from Coal by 2030: Possibilities for Integration of Renewable Resources and Transition into a System Based on Decentralised Sources”. Energynautics.
